Jak určit optimální frekvence pro provoz subwooferu a dosažení maximální kvality zvuku
Než se ale rovnou vrhneme na otáčení knoflíků a překlápěcích přepínačů, pojďme si trochu ujasnit, co to vlastně basa jako taková je. Reproduktor se svým oscilujícím difuzorem vytváří střídavou kompresi a řídnutí vzduchu. Obecně se uznává, že průměrný člověk vnímá takové vibrace vzduchu jako zvuk, pokud se vyskytují ve frekvencích od 16-20krát za sekundu do 14-18 tisíckrát za sekundu. Tedy od 16-20 hertzů do 14-18 kilohertzů. Takže basy jsou považovány za nejnižší rozsah těchto zvukových vibrací – přibližně od 20 do 150 Hz. Právě na těchto frekvencích vibrují difuzory subwooferů a středobasových reproduktorů. Obvykle říkají, že kolísání do 50 Hz jsou nízké basy, 50-100 jsou středobasy a 100-150 jsou horní basy (ačkoli toto rozdělení je velmi libovolné a přibližné).
PAMATUJTE, ŽE ÚLOHOU SUBWOOFERU NENÍ ZPÍVAT HLASEM, ALE REPRODUKOVAT POUZE NEJNIŽŠÍ FREKVENCE. HUDBA BY MĚLA PŘEHRÁVAT HLAVNÍ REPRODUKTOROVÉ SYSTÉMY (PŘEDNÍ NEBO SPOLU SE ZADNÍM SYSTÉMEM) A SUB BY MĚL MIMOŘÁDNĚ DÁVAT ZVUKU JENOM POTŘEBNOU MASIVNOST A ZVUK.
Při ladění basů je užitečné vědět, který frekvenční rozsah ve zvuku je za co zodpovědný. Vezměme si například bicí soupravu: frekvenční oblast kolem 40 Hz určuje hloubku a měkkost úderu, v oblasti 63 Hz – tíhu a tvrdost úderu, oblast kolem 80 Hz – tvrdost úderu. Ve zvuku baskytary nebo kontrabasu určují frekvence v oblasti 40-50 Hz masivnost nástroje a v oblasti 100 Hz – hustotu a elasticitu basů.
co posloucháme?
Toto je fyzika procesu, podívejme se nyní na celou věc z hudební stránky. Začněme rapem, hip-hopem nebo dubstepem. Černoši milují především nízké, hrdelní basy na hranici infrazvuku, které rozvibrují všechny útroby. Takže tento „třepač střev“ jsou zvuky s frekvencemi v oblasti 30-50 Hz. Možná se budete divit, ale jsou to snad jediné žánry, které ve všech ostatních hudebních žánrech vyžadují plnou reprodukci tak nízkých frekvencí, takto hluboké basy nenesou žádnou závažnou informaci;
Pokud například berete hudbu s „živými“ nástroji, pak se téměř veškerá informativní složka a energie basů soustředí ve frekvenčním rozsahu nad 40 Hz. Například baskytara. Zvuk jeho strun se skládá nejen ze základních tónů, ale také z podtónů – harmonických ze základního tónu, které mají vyšší frekvence. Je to jejich charakter, který odlišuje zvuk řekněme baskytary Marcuse Millera od baskytary řekněme Cliffa Burtona, i když se snažili hrát stejnou melodii ve stejné tónině. Právě podtóny mají ve zvuku většiny nástrojů nejvyšší informační obsah. Nebo si vezměte třeba dynamickou elektronickou hudbu – veselý klub. Klasikou house a trance je zvuk bicích automatů Roland TR-909 a TR-808 a jejich frekvenční spektrum také neleží v nejhlubší basové oblasti – 40-100 Hz.
POKUD JE SUBWOOFER ŠPATNĚ SLADĚNÝ SE STŘEDOBASTEM, BUDE SE STAVIT BASŮ A ZVUK ZTRÁTÍ JEDNOTLIVOST, VIZUALITU A EMOCIÁLNOST. POKUD JE TO „ŽIVÝ“ NÁSTROJ, TAK BUDE TRPĚT PŘIROZENOST JEHO ZVUKU. V ELEKTRONICKÉ HUDBĚ NÁS NEDOSTANE hutný BASOVÝ RYTMUS, ALE BUĎ PLAKOVÁNÍ, NEBO NAOPAK DUNUJÍCÍ BITVA, Z KTERÉ VÁS PO 10 MINUTÁCH ZAČNE BOLET HLAVA. V NEJHORŠÍM PŘÍPADĚ BUDE SUB VNÍMÁN JAKO HRANÍ SAMOSTATNĚ, TAK TÉŽ SAMO SÁM.
První fáze: zapněte dolní propust
Musíme tedy zeslabit střední a vysoké frekvence v signálu subwooferu a ponechat pouze ty nízké. To může udělat frekvenční filtr, v tomto případě dolní propust (LPF, aka Low Pass Filter, označený jako LPF nebo jednoduše LP). Propouští vše pod ladicí frekvencí a tlumí vše nad ní. Takový filtr může být vybaven např. hlavní jednotkou, zesilovačem nebo může být zároveň tam i tam.
Druhá fáze: nastavte předběžnou frekvenci ladění a hlasitost subwooferu
Nyní najděte knoflík zodpovědný za frekvenci ladění filtru. V zesilovači se jedná o běžný „twist“, označený jako Frekvence nebo něco takového. Nastavte jej prozatím na 80 Hz. S tímto nastavením projdou do subwooferu nerušeně pouze nízké frekvence a vše nad 80 Hz bude znatelně utlumeno. Najděte další „twist“ – citlivost (lze označit jako Úroveň nebo Získat), použijte k nastavení hlasitosti subwooferu vzhledem k hlavním reproduktorům. Nezacházejte s úrovní příliš daleko; ponorka by neměla přemoci všechno ostatní!
POKUD JE PODÚROVEŇ PŘÍLIŠ VYSOKÁ, POTOM BASY ZTRÁTUJÍ SVOU PŘIROZENOST (DŮLEŽITÉ PRO ŽÁNRY „ŽIVÉ“ HUDBY), ČISTOST A ELASTICitu (DŮLEŽITÉ PRO JAKOUKOLIV HUDBU). I KDYŽ JSTE VELKÝM MILOVNÍKŮM „VÝROBNĚ VLASŮ“ A „VLASTNĚ VYNIKAJÍCÍ“ ELEKTRONIKY, STÁLE „SPOUŠTĚJTE SVOU NEMOŽNOST, HODNĚ ŠPATNÝCH BASŮ JE HORŠÍ NEŽ TAK DOBRÉ.“
Třetí fáze: výběr polarity subwooferu
Existuje běžný, ale mylný názor, že reproduktory lze připojit pouze při striktním dodržení polarity vyznačené na zesilovači, říká se, plus na plus a mínus na mínus. Jinak budou údajně pracovat „špatným směrem“ a rychle selžou. Ve skutečnosti se kužel reproduktoru vždy pohybuje stejně v „plus“ i „mínus“ vzhledem ke své klidové poloze a polarita spojení pouze určuje, kterým směrem půjde „nejprve“ a kterým „později“. To samozřejmě nemá vliv na pohodu reproduktoru, ale na jeho zvuk. V této fázi tedy určíme správnou polaritu pro zapnutí subwooferu.
Pusťte si hudbu, která obsahuje jasně rozeznatelné nízkofrekvenční nástroje a snažte se zvolit takovou možnost připojení subwooferu, ve které bude jeho zvuk co nejvíce splývat s hlavní akustikou a bude co nejčistší a nejkomplexnější. Protože se zvukový obraz z předních a zadních sedadel bude lišit, budete muset běhat: změňte polaritu na subwooferu – sedněte za volant a poslouchejte, pak se vraťte do kufru: vyměňte to, poslouchejte, vyberte to nejlepší volba. Nezapomeňte poslouchat za zavřenými dveřmi.
V ideálním případě byste neměli slyšet basy přicházející zezadu. Když sedíte vepředu, mělo by to vypadat jako vepředu, hlavní reproduktory jsou hlasité. Pokud nemůžete dosáhnout tak pevného a soudržného zvuku, pak jste to možná trochu přehnali s hlasitostí subwooferu (v tomto případě stačí snížit citlivost na zesilovači), udělali jste chyby při výrobě skříň (vydává parazitní podtexty), nebo vám prostě v kufru něco drnčí (tyto zvuky mimochodem nemusí být jasně slyšitelné, lze je úspěšně maskovat subwooferem).
Čtvrtá fáze: seřízení sabsonic
Mnoho basových zesilovačů je vybaveno takzvaným „subtonálním filtrem“, subtonálním filtrem. Jedná se vlastně o běžný hornopropustný filtr, který zeslabuje vše v signálu, co je pod jeho ladící frekvencí, to znamená, že odstraňuje velmi, velmi nízké frekvence. Zde jistě může vyvstat otázka – proč je to potřeba, není subkonstruován pro reprodukci nižších frekvencí?
Jde o to, že čím nižší frekvence, tím vyšší je zdvih reproduktoru a na ultranízkých frekvencích může být tak velký, že nemá daleko k utrženému závěsu, rozbitému difuzoru nebo zaseknuté kmitací cívce. Často jsem pozoroval situaci, kdy se kužel subwooferu třese a basy jsou pomalé a dunivý. Naopak opravdu hlasité, bohaté a elastické basy dokáže často produkovat subwoofer, jehož difuzor se zdánlivě téměř nehýbe. Ale už jsme si řekli, že ve skutečné hudbě nejsou prakticky žádné frekvence pod 30 Hz, a to ani v tom nejvražednějším gangsta rapu. Proto můžeme zeslabit neinformativní ultra-nízké frekvence s absolutně žádným poškozením hudby. Jakmile se od nich osvobodí, bude hrát subwoofer mnohem lépe – bude basovat jasněji a pružněji a zvýší se limit maximální hlasitosti. Nastavte podzvuk na frekvenci asi 20 Hz. Pokud máte rádi velmi hlasité basy, můžete jejich nastavení zvednout na 30, v extrémních případech dokonce až na 40 Hz. Nebojte se, neztratíte nic z bohatosti a masitosti basů, ale reproduktor zachováte neporušený. Mimochodem, pokud máte subwoofer v pouzdře s bassreflexem, pak je subwoofer obecně nutností. Faktem je, že v uzavřené skříni objem vzduchu obsažený uvnitř drží reproduktor a zabraňuje jeho přílišnému uvolnění. Ale u bassreflexu se to děje pouze nad frekvencí ladění portu a na nižších frekvencích se difuzor prakticky ničím neomezuje a velmi rychle narazí na své fyzické cestovní limity se vším, jak se říká, co to obnáší.
Pátá fáze: pečlivější „sloučení“ zvuku subwooferu se zvukem středobasových reproduktorů
V této fázi ladění najdete optimální frekvenci pro nastavení dolní propusti (LPF, LPF, LP) a hlasitost subwooferu. Tyto dvě úpravy by měly být vždy nastaveny společně. Princip je asi tento:
— Pokud snížíme mezní frekvenci LP a současně zvýšíme hlasitost, basy budou měkčí a hlubší. Pokud to ale přeženete, můžete dosáhnout efektu, kdy se přední část basového rytmu oddělí od velmi nízkofrekvenčního obsahu – sub bude znít jakoby sám o sobě.
— Pokud zvýšíme mezní frekvenci LP, basy se stanou tvrdšími a získají větší působivost. Zároveň je potřeba snížit hlasitost, jinak můžete dostat nadměrné „mlácení“ a už to nebudou basy, ale dutý dunivý zvuk, jako kdybychom mlátili klackem do prázdného sudu potřebovat také toto. V dobře vyladěném systému by subwoofer neměl být vnímán tak, že hraje samostatně. Měl by splývat se zvukem hlavní akustiky, jako by to byl ten, kdo hraje na basu. Snažte se, aby nástroje zněly co nejpřirozeněji. A pak můžete s jistotou říci: “Ano, v autě mám velmi kvalitní basy.”
CO DĚLÁ ZAPNUTÍ VYSOKOPRŮCHODU V HLAVNÍCH KANÁLECH?
Pokud jednoduše přidáte subwoofer ke standardnímu systému, pak vše, co musíte nakonfigurovat, jsou pouze úpravy na něm samotném (přesněji na zesilovači subwooferu). Pokud máte rozvinutější systém, ve kterém jsou hlavní kanály také napájeny zesilovačem, pravděpodobně v něm jsou nějaké úpravy.
V tomto případě potřebujeme horní propust (Vysokopropustný filtr, HPF, HP). Funguje, jak jste již asi pochopili, přesně opačně než dolnopropustný filtr – propustí vše nad ladící frekvencí a utlumí vše pod.
Pokud jej zapnete, utlumíte nejnižší basy v signálu do hlavních reproduktorů. A je jedno, že malé 6,5palcové středobasy (nebo co máte) opravdu nereprodukují nízké basy, jelikož jsou oproštěny od nízkofrekvenčních signálů, budou reproduktory hrát mnohem snadněji, ve zvuku se objeví elasticita a čistota, bzučení a zvuky dveří zmizí, prolínání zvuku středobasů se subwooferem bude mnohem snazší.
Pokud můžete nastavit horní propust v hlavních kanálech, nakonfigurujte nejprve tento filtr, aniž byste zapínali subwoofer. Příliš vysoká frekvence ladění ubírá zvuku na solidnosti a hmotnosti, a pokud je zdvih difuzoru příliš nízký, může být příliš velký. Najděte kompromis, ve kterém budou mít kužely reproduktorů malý zdvih, ale basy se neztratí. Poté pokračujte v nastavení subwooferu.
POKUD DIFUZER CHODÍ, TÉMĚŘ VYSKOČÍ Z REPRODUKTORU, NENÍ TO VE SKUTEČNOSTI ZNÁMKU CHLADU. ČASTO JEN PŘESNĚ OPAČNĚ.
Mnoho zesilovačů je vybaveno fázovým posunovačem. Je potřeba přesněji sladit zvuk subwooferu a středobasových reproduktorů. V kroku číslo 3 jsme vybrali nejlepší polaritu přepínání jednoduchým přepnutím vodičů na svorkách reproduktorů subwooferu. To v podstatě odpovídá krajním polohám posouvače fáze, které jsou označeny jako “0” a “180 stupňů”. Samotný fázový posuvník také umožňuje nastavit mezihodnoty. Můžete jej použít při finalizaci systému.
BEŽNÁ CHYBA
Mnoho lidí umisťuje do zadní části zároveň oválné reproduktory a subwoofer, naivně se domnívají, že čím větší, tím lepší. Toto je chybný úsudek. Ovály, pokud jsou správně nainstalovány, jsou samy o sobě dost basové, takže se ukazuje, že stejnou část zvukového spektra budou reprodukovat současně se subwooferem. Ale udělají to různými způsoby (nebudeme se teď rozepisovat, důvodem je rozdíl ve fázových a impulsních charakteristikách) a nakonec to dopadne jako v tom rčení: někteří jdou do lesa , někteří jdou na dříví. Dostaneš normální basy? Samozřejmě že ne.
JAKOU HUDBU LZE POUŽÍT K NASTAVENÍ SUBWOOFERU?
Chcete-li ladit, vyberte hudbu s dobře zaznamenanými basy. Neměla by to být ale elektronická basa, ale jakési „živé“ nástroje. Když je budete poslouchat, budete si je moci snadněji představit, což znamená, že budete moci přesněji vyladit svůj systém. Jedním z nejobtížnějších a nejobtížnějších nástrojů pro jakýkoli audio systém je kontrabas. I když takovou hudbu neposloucháte, nastavením systému pomocí kontrabasových nahrávek si můžete být jisti, že vše ostatní bude hrát určitě tak, jak má. Dobrým příkladem jsou disky. Pořádné basy и Superbass II, nahrané studiem Telarc.