Jaké jsou povinnosti kmotrů?

Přichází dlouho očekávaný čas, kdy se dítě narozené pouze v těle připravuje na narození z vody a ducha. A máme odpovědnost zajistit, aby po přijetí křtu náš malý človíček rostl harmonicky duchovně i fyzicky. Proto bez ohledu na to, zda si vybíráme kmotry nebo jsme za kmotry pozváni, je třeba se nad tím vážně zamyslet.

Nemluvňata jsou křtěna podle víry svých příjemců (rodičů a kmotrů), aby se sama v dospělosti pod vlivem milosti, která je chrání, naučila, co je jim dáno z Boží milosti. Příjemci slouží jako svědci a garanti víry a slibů pokřtěného. Musí být pokřtěni v pravoslavné církvi. Pokud není přesná jistota ohledně křtu budoucího příjemce, musí být pokřtěn on sám, než se stane příjemcem dítěte. Během svátosti musí kmotři nosit kříž.

Když jsou děti křtěny, kmotři přinášejí a drží své kmotřence v náručí během celého obřadu. Navíc, pokud jsou dva příjemci, pak každý z příjemců může držet křtěnou osobu před ponořením do písma. Po trojím ponoření do písma je dítě vzato do náruče přijímače stejného pohlaví: dívka je kmotrou a chlapec je kmotrem a v rukou drží čistý závoj nebo ručník. Přijímač rychle otírá tělo dítěte, aby nedošlo k podchlazení. Příjemce musí znát Vyznání víry a ve vhodnou chvíli si ho přečíst, navíc dává odpovědi na knězovy otázky o zřeknutí se Satana a sjednocení s Kristem.

Kmotři ne možná:

představitelé nepravoslavných křesťanských denominací (katolíci, protestanti), neboť za své kmotřence vystupují jako garanti víry a při svátosti slibují, že vychovají kmotřence v pravoslavné víře, učiní jej členem Církve jako Tělo Kristovo. Toto heterodoxní křesťan nemůže udělat;

Být kmotrem je čest i zodpovědnost. Kmotry a otcové, kteří se účastní svátosti, přebírají odpovědnost za malého člena Církve. Podle učení církve budeme v den posledního soudu zodpovědní za to, jak jsme se postarali o plnění těchto povinností, stejně jako se budeme zodpovídat za výchovu vlastních dětí.

Kmotr může být jen jeden. Důležitým kritériem pro výběr kmotrů by měla být míra známosti a prostě dobré vztahy. Mezi blízkými příbuznými mohou být kmotry teta nebo strýc, babička nebo dědeček. Kmotr a kmotra se následně nemohou vzít, protože jsou již duchovně spřízněni. Zároveň je třeba myslet na to, že snad má smysl, aby se kmotry stali nepříbuzní, kteří už budou pomáhat při výchově dítěte. Například v období dospívání může teenager potřebovat radu, kterou bude hledat mimo rodinu, a bylo by dobré, kdyby mu v tomto období byli autoritou a oporou kmotři.

Příjemci nejsou vyžadováni pro křest dospělých.

Kmotři přebírají před Bohem odpovědnost za správnou křesťanskou výchovu svých kmotřenek a ve zvláštních případech, je-li to nutné, musí rodiče nahradit.

Svatý Jan Zlatoústý říká: „Pokud si přejete, dovolte nám obrátit slovo na vaše příjemce, aby i oni viděli, jakou odměnu dostanou, pokud pro vás projeví velkou horlivost, a naopak jaké odsouzení je bude následovat, upadnou-li do neopatrnosti. Přemýšlejte, milovaní, o těch, kteří přijali záruku za peníze, že jsou ve větším nebezpečí než dlužník, který peníze vzal. Neboť jestliže se dlužník jeví obezřetně, pak ručitel ulehčí břemeno; stane-li se nerozumným, bude mu hrozit velké nebezpečí. Proto jistý mudrc dává pokyn: „Pokud ručíš, opatruj se, jako bys byl povinen platit. (Sir 8:16). Jestliže se ti, kdo přijali záruku peněz, považují za zodpovědné, oč více by měli projevovat velkou péči ti, kteří se zabývají duchovnem, ti, kteří přijali záruku ctnosti, přesvědčovat, radit, napravovat, projevovat otcovskou lásku. A ať si nemyslí, že na tom, co se děje, jim nezáleží, ale ať vědí s jistotou, že i oni se stanou účastníky slávy, pokud svými pokyny povedou ty, kdo se učí, na cestu ctnosti; a pokud upadnou do nečinnosti, čeká je mnoho odsouzení. Proto je zvykem nazývat je duchovními otci, aby se sami prostřednictvím jednání naučili, jakou lásku mají projevovat při vyučování o duchovních věcech. A je-li chvályhodné vést ty, kteří nejsou příbuzní, k horlivosti pro ctnost, oč více bychom měli plnit to, co se vyžaduje ve vztahu k tomu, koho přijímáme jako duchovní dítě. Nyní jste se vy, příjemci, dozvěděli, že jste ve značném nebezpečí, pokud upadnete do neopatrnosti.ь»

(Sv. Jan Zlatoústý. Katechetické rozhovory).

Hlavní povinnosti přijímačů jsou:

• modli se za svého kmotřence vždy až do své smrti;

Odpovědnost kmotrů se výrazně zvyšuje, pokud se stanou adoptivními rodiči dítěte z necírkevní rodiny. Práce na výchově kmotřence navíc poslouží také církevní výchově jeho rodičů a přispěje ke církvi všech členů rodiny. Kmotři si musí pamatovat, že jsou z velké části zodpovědní za hříchy, kterých se dopustili jejich kmotřenci, a proto by měli brát své povinnosti mimořádně vážně.

Předpokládá se, že kmotři jsou pravoslavnými křesťany nejen proto, že byli pokřtěni v pravoslavné církvi, ale také kvůli svému životnímu stylu: pravidelně navštěvují bohoslužby, zpovídají se, účastní se svatých Kristových tajemství a jsou obeznámeni s církevním učením. Pokud tomu tak není v době svátosti křtu, pak by po ní měli vyvinout veškeré úsilí ke studiu pravoslavné víry a vstoupit do církevního života. Jinak pro ně nebude možné plnit své povinnosti: nemůžete nikoho učit, co sami nevíte. Před svátostí křtu přijímající obvykle vyznávají a přijímají svatá Kristova tajemství, aby se sjednotili s Pánem, očistili své duše a obdrželi od Něj božskou pomoc v otázce duchovní výchovy.

Ti, kteří chtějí přijmout křest, musí mít s sebou:

1. Rodný list nebo pas (pro dospělé).

2. Prsní kříž. Posvěcený prsní kříž lze zakoupit v kostele za svícnem. Pokud byl kříž zakoupen v obchodě, musíte o tom informovat kněze, aby jej mohl nejprve vysvětit.

3. Sada pro křest:

– pro miminka – křestní košilka, bílá plena nebo ručník.

— pro větší děti a dospělé — bílou křestní košilku. prostěradlo, velký ručník, pantofle.

Certifikát o křtu je vypsán za svíčkou.