Jak určit skupinu hořlavosti?
Stupeň požárního nebezpečí v budově do značné míry závisí na tom, jaké materiály byly použity při její konstrukci a dokončení. Schopnost zapálit a udržet oheň, rychlost šíření plamene, složení a teplota kouře určují požadavky na objem a cenu protipožárních prací. Proto je jednou z hlavních charakteristik stavebních materiálů jejich příslušnost do skupin hořlavosti.
Stanovení hořlavosti stavebních hmot
Vyrábí se stále více materiálů pro konstrukci a povrchovou úpravu, takže pro efektivní provádění požární ochrany je nutné pochopit, jak se budou chovat při požáru. Teoretické výpočty jsou zde nepřijatelné – požární zkoušky mají objasnit povahu interakce s plamenem. Jejich implementace je upravena GOST R 57270-2016 „Stavební materiály. Metody zkoušek hořlavosti.” Zvláště zajímavé jsou:
- Tendence vzorku hořet.
- Zápalnost.
- Možnost a rychlost šíření plamene.
- Tvorba kouře.
- Chemické složení spalin.
Vybraný vzorek se zváží, změří, vloží do žáruvzdorné pece a vystaví teplu elektrického topného tělesa (až do +750°C) a hořáku plynového hořáku. Současně se kontroluje čas, teplota v peci a výskyt plamene na vzorku nebo nad jeho povrchem. Samostatně poznámka:
- Přenos plamene na koncový a zadní povrch vzorku;
- Propálení;
- Vzhled hořící taveniny;
- Nejvyšší teplota kouře;
- Doba vznícení vzorku po celé jeho délce;
- Doba trvání nezávislého spalování.
Na konci testu se vzorek zváží a přeměří, přičemž se zaznamenají změny barvy, vzhledu, textury, integrity atd. Výsledek studie se odráží v protokolu o zkoušce.
Charakteristika skupin hořlavosti
Výsledky studie nám umožňují klasifikovat látku jako hořlavou nebo nehořlavou. Nehořlavé mají vlastnosti uvedené v tabulce:
| Index | I skupina | II skupina |
| Zvýšení teploty během testování | Ne více než 30°C | Ne více než 50°C |
| Hromadná ztráta | Do 50% | Do 50% |
| Stabilní doba hoření | 0 sekund | Až 20 sec. |
| Spalné teplo | Ne vyšší než 2,0 MJ/kg | Ne vyšší než 3,0 MJ/kg |
Pokud vzorek překročí dané limity alespoň pro jeden indikátor, látka je považována za hořlavou a patří do jedné ze 4 kategorií:
| Skupina hořlavosti | Teplota kouře, °C | Poškození podél délky, % | Hmotnostní poškození, % | Samovznícení, odd. |
| G1 | Do 135 | Do 65 | Do 20 | |
| G2 | Do 235 | Do 85 | Do 50 | Do 30 |
| G3 | Do 450 | Přes xnumx | Do 50 | Do 300 |
| G4 | Přes xnumx | Přes xnumx | Přes xnumx | Přes xnumx |
V tomto případě by se látky z oblastí G1-G2 neměly roztavit pro G1-G3, spalování částic nebo kapek taveniny je nepřijatelné.
Příklady stavebních materiálů podle kategorií
- Nehořlavé: ocel, měď, hliník, anorganické sklo, beton, porcelánová kamenina, keramika, vápenopískové cihly, minerální vlna, čedičové rohože atd.;
- G1 (nízko hořlavý): sádrokarton, vlnité plechy, sendvičové panely z kovu a desek z minerální vlny;
- G2 (středně hořlavý): polykarbonát, linoleum, polypropylen, ABC a některé další druhy plastů;
- G3 (normálně hořlavý): polystyren, polyvinylchlorid;
- G4 (vysoce hořlavý): dřevo, dřevotříska, papír, polyetylen, akrylátové sklo, jiné organické látky.
Stejný stavební materiál může reagovat na otevřený oheň různě v závislosti na nečistotách v jeho složení. Čedičové role a rohože s obsahem organického pojiva nejvýše 4,5 % jsou tedy klasifikovány jako nehořlavé látky (NG), pokud je pojiva více, jsou klasifikovány jako málo hořlavé (G1).